Bradelský slavín- pamětní desky
25. 8. 2012
Pamětní desky na Bradelském Slavíně
Za finanční podpory MS Bradlo se podařilo zhotovit a umístit na tomto pietním místě další pamětní desky myslivcům, kteří zde svojí činností vyryly hlubokou brázdu v našich vzpomínkách.
Za účasti současných a minulých členů MS Bradlo a hostů pana Kejzlara, paní Šimkové s dcerou, Ing. Slámy proběhlo na Bradelském Slavíně odhalení pamětních desek kamarádů a přátel Bradla, kteří už bohužel nejsou mezi námi. Stále na ně ale rádi vzpomínáme, a proto jsme se rozhodli umístit tyto desky jako vzpomínku na chvíle společně strávené na mysliveckých a jiných společenských akcích.
V pořadí, určené věkem, bychom nejprve připomněli p. Františka Vaculíka. Moraváka s nepřehlédnutelnou spisovnou češtinou. Výsledky jeho práce v lesnictví a myslivosti jsou rozesety po celém východočeském kraji. Zde na Bradle ho dobře známe v tandemu s Jiřím Čeňkem a později jako spoluautora tohoto místa, které každoročně oživoval setkáním seniorů z lesnické a myslivecké oblasti pod krycím názvem Bradelský seminář, sdružení přátel a sympatizujících. Jeho květnatá, pro mladší ročníky trochu poetická, mluva byla vždy ozdobou každé společenské akce.
Dalším v pořadí je spoluzakladatel mysliveckého sdružení Bradlo p. Břetislav Vais. I jemu zde po právu patří kámen s destičkou, která nese jeho jméno a dvěmi, třemi slovy se snaží říci čím že byl tento člověk pro naše sdružení tak výjimečný. Pozoruhodné bylo jeho zanícení a vášeň pro lov. Mnozí z nás si jistě při vyslovení tohoto jména vzpomenou na jeho líčení průjezdu vlaku prasat na ‚‚Milfajtce‘‘, nebo jeho obeznávání lečí ještě před začátkem nátlaček, kdy přicházel uřícený s rozepnutým kabátem a plný loveckého nadšení sděloval obeznanou zvěř. Břeťa Vais byl také neodmyslitelnou součástí všech společných akcí MS, ať to byly brigády nebo oslavy.
Oldřich Šimek nebyl sice členem MS, přesto měl však tento podsaditý mužíček usměvavých očí spoustu přátel i u nás. Po mnoho „Říjných týdnů“ dokázal naplnit naše hladové bachory tou nejlepší tlačenkou, paštikou, gulášem, pečínkou a dalšími lahůdkami masné kuchyně. A teprve pak, když bylo navařeno a napečeno, vzal klobouk, flintu a velmi často šel na posed, kde se něco dělo. To lovecké štěstí měl nejen u nás, ale snad všude, i když jeho některé lovecké příhody byly vybarveny mysliveckou latinou.
Posledním z našich přátel, kterému bychom rádi splatili to, čím nám on obohatil myslivost na Bradle, je myslivecký hospodář, kamarád, společník a přítel Václav Valášek z Neznášova. Jezdil k nám rád a my jsme ho zde rádi vítali. Na oplátku jsme zase my jezdili k němu do kraje. Dlouhé debaty o zvěři, mnohdy protkané zpěvem až řevem bradláků o špuntech, dírách do gatí, koulích a jakýchsi polibcích bohatých, končily v mlhavém oparu z cigaret, které ho provázely.
Všem čtyřem našim kamarádům patří dík za to, že i u nás a s námi byli. Krásné chvíle jsme spolu prožívali a v paměti stále prožíváme.
